Jak si poskládat portfolio. Budoucí rentiér popsal, jak zvládá zhodnocovat majetek o třináct procent ročně

Just get FIREd

Odpověď na tuhle základní otázku kompletně rozhodla o podobě mého ještě neexistujícího portfolia, dala mu tvář a uvedla ho v život. Uvědomil jsem si totiž, že od svých investovaných peněz chci, aby pro mě začaly dělat něco podstatného co nejdřív a zároveň udržitelně. Aby mi získaly volný čas a určitou svobodu od nutnosti pravidelného příjmu ze zaměstnání – jednoduše aby přetvořily můj vztah k práci. Takové principy už dávno před mými úvahami úspěšně rozvíjelo hnutí v oblasti osobních financí, známé pod zkratkou FIRE, tedy Financial Independence, Retire Early. [1]

Z velkého množství literatury, které kolem tohoto fenoménu stačilo za ty dekády vzniknout, mimo jiné vyplynulo, že k tomu, aby takové FIRE investiční portfolio bylo schopné po celý život generovat smysluplný a inflačně odolný příjem, je nutné, aby mělo v celku výnos okolo pěti procent ročně nad inflaci a mělo menší kolísavost, než je ta akciová. Pak je možné z něj vybírat inflačně očištěnou roční rentu ve výši tří až čtyř procent z počáteční hodnoty FIRE portfolia. [1–4] V té chvíli byla pro mě největší bitva vybojována, dál už jen stačilo to portfolio zrealizovat.

Méně hloupých nápadů

Druhou otázkou při jeho tvorbě bylo jak – jak vlastně investovat? Ve financích stejně jako jinde v životě platí, že věci se dají dělat buď jednoduše, nebo složitě. Většinou se stejným výsledkem. [5] Jenže dělat investování složitě znamená vkládat do něj spousty času – času, který mi má investování naopak přinášet, ne konzumovat. Další možností je tou složitostí pověřit někoho jiného a za jeho čas platit poplatky navíc. Toto dilema se v investování ujalo pod známým heslem „aktivní versus pasivní“ přístup.

Já si pro své portfolio toto dilema vyřešil hledáním ve statistikách, zda aktivně spravované podílové fondy dosahují historicky vyššího výnosu než ty pasivní, sledující určitý tržní index. Protože mě schopnost aktivních strategií systematicky překonávat tyto indexové investice nepřesvědčila [5,6], rozhodl jsem se zkonstruovat portfolio z velké části pomocí pasivních burzovně obchodovaných fondů, tzv. ETF. Ty mi nabízí podobné investiční charakteristiky za přibližně desetkrát menší poplatky.

A Occamovu břitvu jsem použil i na sebe: zuby nehty jsem se snažil nenechat se zlákat časováním trhu  [7] a připravil si pasivní strategii průběžných nákupů za přebytky mého měsíčního příjmu, kterému Američané říkají dollar‑cost averaging. Naopak mám‑li z nějakého důvodu k dispozici větší množství hotovosti, investuji ji najednou a co nejdříve. [8] Méně taktizování také znamená méně starostí a méně šancí nějakým svým hloupým nápadem (a že jich je) svoje investiční snažení znehodnocovat. Tehdy se ze mě stal pasivní, ale snad ne líný investor.

Skládání portfolia podle břitvy

Ta častá otázka kam – Kam investovat? – přišla na přetřes až nakonec. Při skládání portfolia z jednotlivých tříd aktiv jsem vycházel z Markowitzovy moderní teorie portfolia, která investora učí, jak chování portfolia efektivně řídit. Využívá toho, že každá třída aktiv má nějaké dlouhodobé charakteristiky: očekávaný výnos, očekávanou kolísavost (volatilitu) a očekávanou podobnost (korelaci) s ostatními aktivy. Kombinací pár jednoduchých vzorečků můžeme portfolio nasměrovat tam, kde ho chceme mít, třeba do optima pro FIRE záměry. [3]

Nutno říct, že já tyto výpočty nebral doslova – na to jsou odhady zmíněných charakteristik příliš vágní, ale inspirovat jsem se jimi mohl. A opět pomocí Occamovy břitvy: co možná nejjednodušší skladba, která povede k cíli. Portfolio jsem tedy složil ze 70 procent z dynamických aktiv a z 30 procent z konzervativnějších investic. Dynamická aktiva jsou v mém podání akcie, konzervativní jsou dluhopisy.

Akcie mám složené většinou pomocí několika fondů ETF. Nechybí fond na známý index S&P 500, ale také na americké hodnotové akcie, evropský prostor, moderní technologie nebo asijské akcie. Asi ze dvou třetin jsou dynamické investice exponovány do USA, z pětiny na EU, z pěti procent na Asii a asi z 10 procent na český trh. Právě u českých akcií dochází v portfoliu k největším pohybům, a to ke snižování expozice z původních asi 33 procent, které bude pravděpodobně pokračovat i nadále. Důvodem je politická nestabilita našeho kapitálového trhu.

Konzervativní část je v současnosti složena primárně z českých dluhopisů, a to z 94 procent ze státních dluhopisů ČR, zbylých šest procent je v kvalitních českých korporátních dluhopisech. Dvě třetiny státních dluhopisů jsou ty protiinflační, které plánuji držet až do splatnosti, třetina pak ve standardních emisích o dlouhé splatnosti s efektivním výnosem okolo 4,5 procenta ročně. Důvod pro tak intenzivní zastoupení českých dluhopisů je zvýšení expozice portfolia do české koruny (celkem asi 35 procent) kvůli snížení měnového rizika při zachování minimálního rizika konzervativní části.

Jak si portfolio vede a povede?

Teorie je hezká a svůdná věc, ale nakonec rozhoduje praxe. To platí stejně ve fyzice jako ve financích. Dokázalo toto portfolio za sedm let existence od počátku jeho transparentního dokumentování [9] dosáhnout toho, pro co bylo konstruováno? Od ledna 2017 do dubna 2024 je jeho roční výnos 12,9 procenta (vnitřní míra výnosnosti), což dělá se zohledněním růstu cen o neskutečných 47 procent výnosnost 7,1 procenta ročně nad inflaci. Hravě tím poráží požadavek na pět procent p.a. nad inflační mez. To vše při kolísavosti devět procent (průměrná roční volatilita za posledních pět let), která je výrazně menší než stejně měřená kolísavost akciových indexů na úrovni 20 procent. I toto jsem si před začátkem investování předsevzal. Lze tedy shrnout, že FIRE portfolio dělá, co má, a že i při své jednoduchosti není žádné ořezávátko.

Zbývá tak otázka poslední: jaká bude budoucnost portfolia? Mohl bych teď honosně psát o jeho plánovaném rebalancování, vyšší diverzifikaci nebo zahrnutí dalších užitečných tříd aktiv, ale to by nebyla upřímná odpověď. Protože ta skutečná budoucnost nespočívá v jeho vylepšování nebo dalším budování. Spočívá naopak ve výběrech z něj. V nemilosrdných každoročních výběrech oněch 3,5 procenta jeho dnešní hodnoty, za které si budu kupovat čas. Jenom tak totiž dám kapitálu ukrytému v něm nějaký smysl. A bez smyslu se investovat nedá.

Pokud se vám podobné texty líbí, odebírejte také investiční newsletter Peníze HN.

[1] G. Carlesso, Analysis of Financial Independence and Retire Early Strategies, Università Ca' Foscari Venezia (2023). Zpět
[2] P. L. Cooley, C. M. Hubbard, D. T. Walz, Retirement Savings: Choosing a Withdrawal Rate That Is Sustainable, AAII Journal 10, 16–21 (1998).
[3] Ern EarlyRetirementNow, Safe Withdrawal Rates: A Guide for Early Retirees, SSRN 2920322 (2017).
[4] P. Costa, D. Pakula, A. S. Clarke, Fuel for the F.I.R.E.: Updating the 4% rule for early retirees, Vanguard Research (2021). Zpět
[5] R. Jackson, B. Armour, D. Boyadzhiev, Morningstar’s U.S. Active/Passive Barometer, Morningstar Manager Research (2023). Zpět
[6] C. J. Lazzara, D. Di Gioia, G. Stoddart, U.S. Persistence Scorecard, S&P Global (2023). Zpět
[7] B. Felix, Buy the Dip, PWL Capital Inc. (2021). Zpět
[8] B. Felix, Dollar Cost Averaging vs. Lump Sum Investing, PWL Capital Inc. (2020). Zpět
[9] L. Nádvorník, reporty dostupné na: skejwin.cz Zpět