Jak jsem se vydal na cestu k rentiérství. Připravte si kapitál, nebo odvahu

Je to ona studie, která jako jedna z prvních zformulovala to, co dnes známe jako pravidlo čtyř procent. Tedy že k dobrým investičním mravům patří vybírat z portfolia složeného z větší části z akcií maximálně čtyři procenta jeho hodnoty z doby, kdy jsme s výběrem renty začali. Na základě historických dat pak máme velmi dobrou šanci, že nám peníze nedojdou a náš finanční důchod nezničí turbulence na kapitálovém trhu, inflace nebo naše přílišná spotřeba.

Z pravidla čtyř procent – tohoto investičního stroje na nekončící rentu – se stal základní kámen tvořící se komunity lidí, kteří v právě vznikajícím světě snadného online investování začali vidět nové možnosti, jak si s nástupem třetího milénia uspořádat svůj finanční i pracovní život.

Klíčová čtyři procenta

Dnes má koncept FIRE mnoho podob, ale jeho základní principy zůstávají stejné od dob, kdy je hybatelé hnutí – vlivní američtí blogeři jako Mr. Moustache – kolem roku 2010 pomohli rozšířit po celém světě. Tato pravidla zhruba zní:

1) Musíte spotřebovávat méně, než vyděláváte. Procentu, které dokážete z příjmu odložit stranou, se začalo říkat saving rate, nebo česky podíl úspor. 2) Tyto přebytky je nutné dlouhodobě a disciplinovaně investovat. A ideálně s minimálními poplatky. Hnutí se tak mezi mladší generací stalo jedním z propagátorů nízkonákladových investic pomocí burzovně obchodovaných fondů ETF. 3) Po dosažení dostatečné velikosti portfolia neměnit svoje návyky a náklady na život začít pokrývat výběry z portfolia. Jelikož je nyní portfolio dostatečně velké, jsou tyto náklady menší než čtyři procenta kapitálu a rentu je možné čerpat prakticky neomezeně dlouho.

Speciál Rentiér

Pět let a budeme rentiéři, říká fyzik Nádvorník, jenž se vydal na cestu k finanční svobodě

20. 10. 2023 ▪ 6 min. čtení

Po zhlédnutí těchto pravidel lze namítnout to, co se hnutí FIRE vyčítá často, tedy že jde jen o módní trend pro hrstku vysokopříjmových mileniálů. Kdo jiný než single ajťák po škole má takové příjmové přebytky, aby vybudoval portfolio, které ho dokáže celý život živit? FIRE si ovšem získal tolik pozornosti a zajímá stále více lidí právě proto, že velmi vysoké příjmy nezbytně nevyžaduje. Rozhoduje podíl úspor.

Pravidla 1 a 3 jsou totiž ve zvláštní vzájemné rovnováze. Nemám‑li omračující příjem, mohu jej dohnat větší skromností ve spotřebě. Ve výsledku mohu odložit stranou dokonce větší procento svého platu než vysokopříjmový kolega s výrazně vyšším konzumním standardem. Pokud je mi takový životní režim příjemný a nechci jej v budoucnu příliš měnit, může se finanční nezávislost nacházet blíž, než se může na první pohled zdát. A dokonce blíž než pro mého kolegu. Pro takové odhady vznikla v komunitě již řada sofistikovaných online kalkulaček nebo tabulek.

Tento až magický prvek myšlenky FIRE, tedy že hlavní roli hraje schopnost odříci si část svých příjmů, a ne výše příjmů samotných, byl podle mě skutečným důvodem, proč hnutí opustilo teritorium znuděných mladíků z prominentních amerických korporací a proniklo do různých příjmových skupin, společenských tříd i světových regionů.

Vznikla gulášová polévka mnoha chutí a receptur, z nichž o žádné už dnes nelze říct, že je „správná“. Objevit v ní tak lze i nejrůznější extrémy, které strhávají nejvíce pozornosti. Například tzv. lean FIRE zahrnuje lidi s nižším příjmem, kteří o finanční nezávislost usilují až radikální askezí a odříkáním a odmítnutím veškeré konejšivé funkce moderního konzumu. Na druhém konci chuťového spektra najdeme fat FIRE, tedy část komunity, jež se nesnaží o žádné kompromisy na straně spotřeby a zaměřuje se na maximalizaci svého příjmu, mnohdy za cenu velkých obětí jinde.

Nepozorováni se mezi těmito extrémními polohami pohybují lidé, kteří pojímají FIRE konzervativně. Někteří jej berou jen jako částečnou podporu pro rodinný příjem, spokojí se s menším portfoliem a pracují na částečný úvazek – někdy o svém životě referují jako o Barista FIRE. Pro jiné zase FIRE mentalita dobře zapadla do toho, jak už doteď sami žili, skromnost je jim vlastní a prostě hledají, jak dát svým vydělaným penězům jiný smysl než jen větší utrácení.

Ale bez ohledu na motivace a konkrétní přístup všichni, kdo si pohrávají s myšlenkami FIRE, dříve či později dospějí k jeho dvěma velkým výzvám. A právě ty dělají z této polévky pěkně silné mentální consommé.

První výzvou je samotná finanční nezávislost, tedy první dvě písmena „FI“, kterou do nějaké míry od svého FIRE čeká asi každý. Svoboda od stálého přísunu peněz ze zaměstnání s sebou ale nese velké nároky na kvalitu původního finančního plánu a tvorby portfolia samotného.

Foto: Honza Mudra

Klíčová čtyři procenta

Své o tom ví vlivný bloger, vystupující pod přezdívkou Financial Samurai, který nedávno publikoval příspěvek o svém vynuceném návratu do práce po 11 spokojených letech ve FIRE. Důvodem mělo být narození dvou dětí, tedy něco, v co s manželkou už po letech nezdarů prostě nevěřili. Kromě radosti z nečekaného jim tak do finančních plánů přibylo nějakých půldruhého milionu dolarů na školné, které musí do méně než dvou dekád pro své děti zajistit. Do toho se přimíchaly také nedávné tlaky na kapitálových trzích a vysoká inflace. Rázem to vypadalo, že jeho finanční plán, který byl inspirací pro spousty dalších, jednoduše neobstál.

Co na tom, že se z příspěvku brzy vyklubal opožděný aprílový vtípek – s mnoha lidmi z komunity popsaná životní situace zarezonovala. Odkryla, co všechno musí jejich uhlazený finanční plán ustát a s jak velkou rezervou je třeba při úvahách o FIRE počítat.

Stejně tak covidové otřesy portfolia finančního samuraje znovu otevírají dlouho diskutovanou otázku, zda pravidlo čtyř procent je tak docela všeobecným pravidlem. Ben Felix, známý investiční youtuber a portfolio manažer, například v době karantén kriticky poukazoval na to, že místo čtyř procent by měly být uvažovány výběry na třech, případně i dvou procentech hodnoty portfolia s tím, že původní Trinity Study zkoumala jen 30leté důchodové období. A měl pravdu: třicátník ve FIRE pravděpodobně čeká svůj životní horizont delší.

Na druhou stranu známý investiční publicista a analytik Nick Maggiulli nedávno argumentoval akademickými články a vlastními výpočty přesně v opačném duchu: výběr čtyřprocentním tempem může být až příliš konzervativní i po započítání současné inflace. Obdobné diskuse podnítily v komunitě tvorbu statistických, empirických i stochastických modelů, často ve formě uživatelsky velmi přívětivých online kalkulaček, kterými si může každý odolnost svého portfolia otestovat.

Když už nic jiného, tato živá a věcná debata v komunitě, založená na vědeckých argumentech a statistických faktech, podle mě dokládá, že FIRE je živnou půdou pro kritické myšlení. I s ohledem na investiční prostředí, v němž se pohybuji, jsem málokdy narazil na tak promyšlené a zodpovědné nahlížení na investiční nástroje a postupy jako u lidí z FIRE komunity. Ukazuje se, že první výzva FIRE, tedy náročnost investičního plánování, spíš finanční myšlení a gramotnost rozvíjí, než že by je zastrašovala.

Finanční samuraj není jediný případ známého blogera, který se svěřil s nezdarem svého FIRE plánu. V případě blogu LivingaFI ale bohužel nešlo o vtípek. Autor ve svém posledním příspěvku popsal, jak bylo jeho šest let v režimu nekonečné renty a minima práce postupně se prohlubujícím peklem.

To, co po odchodu z práce v korporátu začalo jako dovolená bez hranic a vstávání, se postupně proměnilo v klid a volný prostor, ten pak na ticho, a to na samotu, která kulminovala ve ztrátě většiny věcí, na nichž mu záleželo. Přestože jeho portfolio paradoxně dosahovalo all‑time highs, vrátil se zničený do obdobné práce, odkud před lety odešel.

Případ tohoto mladíka je možná výjimečný, mnoho viditelných představitelů FIRE žije šťastné tvůrčí životy, přesto dobře odkrývá, co je druhou výzvou FIRE – ona poslední dvě písmena „RE“. Odchod z dosavadní práce nebo její částečné omezení je totiž často hlavní motivací se o FIRE vůbec snažit.

Opuštění práce a kariéry je v mých očích to nejtěžší, co na cestě k FIRE člověk udělá. Nejde nyní jen o představu, že bez práce a běžného denního režimu se každý začne nudit, že z dovolené se stane rutina a že bez dostatečně pestrých aktivit, společenských kontaktů a osobních aspirací je možné snadno se propadnout do depresí a nicoty. Z konceptu FIRE i příběhu lidí v něm si lze odnést daleko víc.

Mladík z LivingaFI totiž popisoval ztrátu identity. Odešel ze zaměstnání a přestal být tím, kým byl. Zatímco rizik popsaných výše se dá vyvarovat rozvojem vlastních aktivit a společenských vazeb, na ztrátu společenského statusu a uznání se připravuje mnohem hůře.

Úvahy o životě ve FIRE krásně oddělují to, co se dřív oddělovalo jen těžko: práci od kariéry. Zatímco naplňující a smysluplnou práci, třebaže neplacenou, si do FIRE odnést lze, kariérní posty, důležité funkce a vavříny profesního úspěchu nejspíš navždy zůstanou v instituci, kterou jsme opustili.

„Opustíš‑li mne, nezahynu, opustíš‑li mne, zahyneš,“ říká Země Viktora Dyka, ale stejně tak by se mohlo ozývat i z naší profese. Ať už je ve vědě, novinařině, nemocnici nebo škole, v politice či bankovním paláci. Otázka, kterou v tuto chvíli klade filozofie FIRE, je, zda to mluví naše tvůrčí a záslužná práce, nebo jen kariéra a příčky uznání, jichž jsme dosáhli.

Nakonec to je právě FIRE, který nás nevybíravě nutí se zamyslet, jaké uznání nás osvobozuje a jaké naopak svazuje. A čím stojí za to nechat se identifikovat a jaké svazování je ještě příjemné.

Kapitál, nebo odvaha

Ani jedna z mnou popsaných výzev není výzvou unikátní pro FIRE. Není to nic, co bychom neprožívali v běžném životě poměrně často. Chaotické proměny života nás nutí měnit finanční rozvahy, i když nejsme ve finanční nezávislosti. Stejně tak vyčerpávající práce nebo konfliktní šéf nás může přimět odejít ze zaměstnání a ocitnout se bez ukotvení. Koneckonců, do skutečného důchodu odejdeme jednou všichni.

Bohatství myšlenky FIRE je ovšem v tom, že nutí člověka tyto otázky promyslet s předstihem a v klidu. Učí nás finanční disciplíně a plánování bez nutných dramatických zvratů v rodinném rozpočtu. Ukazuje, jak lze omezit spotřebu, která nám nic nepřináší, aniž bychom si platili life‑style kurzy minimalismu. Dokládá, že se dá o tvorbě portfolia uvažovat svébytně, věcně a pragmaticky. A ve svém nejdůležitějším odstínu pak otevírá otázku, čím je pro nás práce a kariéra a v čem přesně spočívají naše zdroje svobody.

Spíš než poukázkou na úžasný svět bez práce je tak FIRE pro mě učebnicí svobody. Jak té, kterou nám může poskytnout spořádaný vztah k penězům a investování, tak i osvobození od společenských tlaků na pracovní úspěchy a tituly kariéry.

Na FIRE jako myšlence je nakonec úžasné to, že abychom mohli listovat touto učebnicí, nepotřebujeme portfolio v desítkách milionů korun. Tato filozofie je dostupná všem. A pokud bychom dospěli k tomu, že se chceme uskromnit, začít investovat, nebo dokonce změnit frustrující práci za jinou, třeba i méně placenou, nepotřebujeme k tomu ani tak peníze, jako spíš odvahu.

Odvahu věnovat se tomu, co bychom dělali, i kdybychom za to nedostávali zaplaceno. A snad to je tím hlavním poselstvím učebnice, kterou před čtvrt stoletím začali psát tři profesoři z Texasu.

Autor článku provozuje blog Skejwin.cz, kde píše o své cestě k finanční svobodě nebo publikuje texty ze světa investování a financí.