Co bude dál? Zeptali jsem se třinácti investorů a ekonomů, jak vidí další vývoj trhů a ekonomiky

Radim Krejčí, ředitel investiční platformy Portu

Firmy jsou na tom z hlediska fundamentů obecně dobře, mnoho z nich reportovalo rekordní zisky za minulý rok a ohlásily velké plánované investice nebo štědré programy zpětných odkupů akcií. Přesto se jim nedaří zavděčit se analytikům a investorům. Existuje totiž riziko, že vysoká inflace donutí centrální banky dále zvyšovat úrokové sazby, které tím zadusí své ekonomiky. I proto vidím na trzích stále hledání onoho pomyslného „dna“. V Portu věříme však v obrat ještě před koncem roku. Očekávám, že hlavní akciové indexy jak v USA, tak Evropě nebo například v Číně zakončí rok nad současnými hodnotami. Podobně to očekávají i analytici, když například predikují závěrečnou hodnotu indexu S&P 500 pro rok 2022 na úrovni 4800 (aktuálně 3900) a Euro Stoxx 50 na úrovni 4200 (aktuálně 3520) (zdroj Bloomberg). Jsou to podobné hodnoty, na jakých indexy započaly letošní rok. Oproti aktuálnímu stavu by dosažení těchto čísel znamenalo posílení o 23, respektive 20 procent pro toho, kdo s investováním do zmíněných indexů začne nyní. Na druhou stranu je vždy potřeba počítat s rizikem, že trhy budou tento rok už spíše jen stagnovat. Takový scénář by byl pravděpodobný, pokud by centrální banky skutečně svým utahováním šroubů zapříčinily nejdříve lokální a následně i globální recesi.

Vladimír Fichtner, ředitel společnosti Fichtner a. s.

„Lépe už bylo,“ řekl mi nedávno jeden můj klient, rentiér, zkušený podnikatel, a já s ním souhlasím. Situace v ČR bude po ekonomické stránce čím dál složitější pro domácnosti i mnohé firmy. A zhoršování ekonomické situace povede i k eskalaci „blbé nálady“ ve společnosti. Té nálady, o které veřejně poprvé mluvil v roce 1997 Václav Havel v Rudolfinu v situaci, která pro českou ekonomiku a společnost nebyla také úplně jednoduchá. Úspěšným podnikatelům a podnikatelkám, rentiérům a rentiérkám přinese následující období výzvy i příležitosti. Výzvy v tom, aby své podniky provedli úskalími vyšších cen energií, vstupů, vyššími mzdovými tlaky a dramaticky vyššími úrokovými náklady. Stále ještě se budou i nadále potýkat s nefungující logistikou, výpadky ve výrobě, potřebou nových inovací a nově i s častějšími úpadky a insolvencemi svých obchodních partnerů. Na druhou stranu rentiérům a rentiérkám, kteří mají dobře diverzifikovaný majetek včetně zajímavých hotovostních rezerv, přinese následující doba i příležitosti. Jednou z takových budou klesající ceny aktiv – ať už to budou ceny firem, které budou mít problémy, nemovitostí, po kterých nebude tak velká poptávka, ceny akcií, dluhopisů a dalších potenciálně vhodných investic pro rentiéra, který se poklesu rozhodne využít k nákupům.

Radovan Vávra, finančník a podnikatel

Hlavním tématem následujících měsíců a let bude rozdělení. Svět se bude stále hlouběji dělit na americkou a čínsko-ruskou zónu. Od vypuknutí války už je to nalajnovaná cesta. Rozdělení ale začne panovat i uvnitř západní společnosti, protože nám mizí střední třída a nic moc se na tom nezmění. Zatímco v minulém století stačilo vystudovat vysokou školu a člověk se mohl těšit na spokojený život, nyní už to tak není. Je to důsledek dění, které začalo už v 70. letech, kdy se dnes překompenzovaný kapitál odpoutal od práce, která není odměňována férově. S tím souvisí i vlna rezignace, která se nyní na Západě odehrává.

Zní to jako primitivní rada, když říkám lidem, aby investovali. Pořád to obrovské množství lidí nedělá a spoléhají se tak na svou mzdu. Současné propady na trzích, které jsou vítaným ozdravným procesem, pak doslova k investování vybízí. Každý, kdo se nyní rozhoduje investovat, má před sebou pravděpodobně nejen slibných dvanáct měsíců, ale roky. Obecně pak kromě rozdělení budou společností rezonovat elektromobilita, rozkvět farmacie díky nasazení mRNA vakcín a nakonec také příchod virtuální reality.

Anna Píchová, hlavní analytička společnosti Cyrrus

Česká ekonomika měla pro letošní rok poměrně slibné vyhlídky na pocovidové oživení, které se však souhrou okolností odkládá. Českému průmyslu kvůli rostoucím nákladům a inflaci začíná docházet dech, přičemž plný dopad rostoucích cen energetických komodit na podniky nás čeká teprve ve druhé polovině letošního roku. Průmysl a potažmo i exporty, na kterých je Česko závislé, tak budou tahat dolů výkon ekonomiky. Naopak v pozitivním smyslu by měla působit spotřeba – a to ať už domácností nebo vládní díky rozvolněným rozpočtům. Ve druhé polovině roku nás čeká výrazné ochladnutí, nicméně technická recese (tedy dva po sobě jdoucí kvartály záporného růstu) není našim hlavním scénářem.

V příštím roce bude v ekonomice pořád doznívat inflační šok, nicméně cenová dynamika by měla výrazně zpomalit a měla by se v horizontu dvou let začít vracet k normálním hodnotám. Spolu s tím by se měly nejprve stabilizovat a následně i snížit úrokové sazby. Pro českou ekonomiku pak bude díky její exportní orientaci zásadní, jak se bude vyvíjet situace v Evropě a ve světě.

Pro světovou ekonomiku je pak pro následující měsíce klíčové, aby nabídka dohnala poptávku a zklidnily se tak silné inflační tlaky. O to se snaží centrální banky, které utahují měnové podmínky, čímž se snaží ekonomiku zbrzdit. Velkou neznámou zůstává, jestli utažení měnových podmínek povede až k recesi, nebo jen výraznému zpomalení výkonu ekonomik.

Cykličnost ekonomiky nám nejenom ukazuje, že po dobrých časech a růstu přichází ochlazení a pád, ale také to, že po propadech mají ekonomiky prostor se „restartovat“, napravit chyby a znovu se odrazit na růstovou trajektorii. Výrazné zpomalení, ke kterému směřujeme, může představovat jakousi úlevu s ohledem na nerovnováhu a silné inflační tlaky v ekonomice. A to i přesto, že fáze poklesů bývají bolestivé a nejisté.

Kateřina Zychová, managing director Verdi Capital

Momentálně považuji za jeden z nejzajímavějších sektorů energetiku. Kvůli pandemii byly společnosti z toho odvětví v minulých letech zasaženy sníženou poptávkou po ropě, a proto přestaly investovat do nových nalezišť či zvyšování své produkce. Dnes při ukončení koronavirových restrikcí již není nabídka ropy dostatečná, aby uspokojila poptávku. Podniky z tohoto sektoru jsou proto v silné pozici a zároveň se stále obchodují za relativně nízké násobky svých zisků. Vypuknutí války na Ukrajině přispělo k růstu ceny ropy, ale i dalších komodit, zejména zemního plynu, hnojiv či elektřiny, proto firmy obchodující s komoditami mohou v této situaci prosperovat.

Z dlouhodobého pohledu a při zlepšení makroekonomických podmínek stále věřím společnostem z technologického sektoru. Za nejzajímavější považuji sektor kybernetické bezpečnosti, která bude v budoucnu považována jako nezbytnost pro ochranu dat společností. Dále také přechod do cloudu nabízí mnoho výhod pro firmy, z čehož budou těžit akciové tituly z tohoto segmentu. Aktuální problém s vysokými cenami energií bude akcelerovat inovaci v obnovitelných zdrojích, které se v delším horizontu stanou nezbytným řešením. Při pohledu na českou ekonomiku očekávám, že se v příštích 12 měsících sníží rychlost růstu cen potravin a jiných nezbytností. Současná nízká nezaměstnanost se může navýšit, pokud se bude válečný konflikt na Ukrajině prohlubovat a vysoké ceny komodit budou pokračovat i v příštím roce, což by vedlo k recesi.

Helena Horská, hlavní analytička Raiffeisenbank

Ochlazení ekonomiky je uprostřed dokonalé (inflační) bouře nevyhnutelné. Šokům ani bleskům nelze odolávat věčně, ač se o to firmy, podnikatelé a zaměstnanci ze všech sil už dlouho snaží. Sklouznutí do recese ale není nevyhnutelné.

Česká ekonomika se na rozdíl od eurozóny či Spojených států nestihla ještě před úderem ukrajinského konfliktu vrátit k předpandemické výkonnosti ekonomiky. Není to jen problém skokového nárůstu cen energií, výpadků produkce v automobilovém průmyslu a komplikací v dodavatelsko-odběratelských řetězcích napříč snad všemi sektory. Stejně tak dlouhodobě vysátý trh práce a po určité odmlce znovu ochlazující se zahraniční poptávka brání české ekonomice zařadit vyšší rychlost. Obzvlášť v souvislosti trhem práce se o ochlazení ekonomiky hovoří nejen jako o nevyhnutelném, ale dokonce i žádoucím jevu. Pokud se nenaplní nejčernější scénáře (například přerušení dodávek plynu), výrazného, natož skokového nárůstu nezaměstnanosti se obávat nemusíme. Tlak na růst mezd bude proto jen těžko ustupovat. Zaměstnanci čelící skokovému růstu nákladů na bydlení, zdražování potravin a růstu životních nákladů, kterému se už jen těžko vyhnou, budou vyžadovat alespoň částečnou kompenzaci. Ne všichni zaměstnavatelé budou moci vyhovět. Situace v mnohých oborech je stále vzhledem k pandemickým uzavírkám, nákladovým šokům a postupně se ochlazující poptávce přinejmenším komplikovaná. Přizpůsobování se šokům bude velmi pravděpodobně doprovázeno i přesunem pracovních sil, který může představovat spíše ozdravný než škodlivý proces.

I když extrémní forma energetického šoku odezní, dopady vysokých cen energií a pohonných hmot se ještě nějakou dobu budou propisovat nejen do našich účtů za energie, ale i konečných cen především energeticky náročných produktů a služeb. Zdražování ale nezastavíme přilíváním oleje do ohně, který vzplál kvůli výpadkům dodávek a produkce. Nechat vyhladovět ekonomiku ale také není žádoucí. Bojovat proto musí všichni. Centrální banka udržováním úrokových sazeb nad neutrální úrovní, a bude-li třeba, i podporou české koruny prostřednictvím prodeje devizových rezerv. Vláda odstraňováním úzkých míst, která brání firmám rychleji a s nižšími náklady reagovat na nové výzvy a tržní příležitosti. To se týká nejen trhu práce (částečné úvazky, imigrace talentů a „mozků“ či zapojení všech, kteří by byli i za splnění určitých podmínek ochotni se zapojit do pracovního procesu, včetně osob (před)důchodového věku), ale také nyní tak kritického energetického a surovinového trhu, ochrany hospodářské soutěže, ale také podpory výzkumu a vývoje, investic nejen do „betonu“, ale i do lidského kapitálu. Další velkou výzvou pro vládu je udržet veřejné rozpočty pod kontrolou a zabránit nadměrnému růstu zadlužení, které by činilo ekonomiku křehčí a zranitelnější zároveň. Nemůžeme do nekonečna jen přenášet náklady dál, na budoucí nám možná už vzdálené generace.

Dr. Thomas M. Froehlich, researcher, Department of War Studies

Předvídat vývoj v Evropě v oblasti energetiky je opravdu nelehký úkol, který závisí na mnoha faktorech, z nichž některé jsou politické a jiné nikoli. Zdůrazňuji, že se zaměřuji především na anylýzu geopolitckého postavení světa než ekonomického.

Očekávám, že energetický sektor drasticky urychlí zavádění obnovitelných zdrojů, práci na vyšší energetické efektivitě a soběstačnosti a rozšíří stávající využití infrastruktury LNG.

V roce 2021 byla průměrná míra využití evropských terminálů LNG těsně pod padesáti procenty, takže evropský dovoz LNG lze prakticky přes noc zdvojnásobit – pokud se podaří rychle posílit evropskou síť. Vyšší využití jižního plynového koridoru také může dále ulevit zemím při postupném vyřazování ruské ropy a plynu.

Stručně řečeno: Po počátečním váhání je EU na dobré cestě k zastavení dovozu ruských nerostných surovin v krátkodobém horizontu. Očekávám, že maďarská vláda se brzy podvolí – jakmile budou přislíbeny adekvátní převody z EU. Pokud jde o Německo, rád bych poznamenal, že politická kultura země si velmi váží stability, a proto bylo Německo silně kritizováno za pomalé jednání na začátku ruské války na Ukrajině. To se nyní změnilo a Německo pravděpodobně nezmění kurz.

Vývoj cen energií závisí na mnoha faktorech, včetně toho, jak dlouho potrvá válka (rychlý mír by samozřejmě odstranil tlak z trhu, ale bohužel očekávám, že bude trvat minimálně příští rok), jak rychle dokážeme vytvořit nové dodavatelské řetězce (zde jsem optimistický) a jak se bude vyvíjet poptávka.

Očekávám, že celková poptávka po energii výrazně poklesne v důsledku zvýšené energetické efektivity a také hrozící recese, které se analytici obávají. Tato obava je dle mého názoru vzhledem k očekávaným krokům centrálních bank proti inflaci oprávněná.

Se vzkříšením růstu obnovitelných zdrojů je můj střednědobý výhled pro ropu a plyn medvědí. Očekával bych, že se ceny během léta stabilizují s mírným nárůstem během příští zimy, než na jaře 2023 prudce klesnou na úroveň před pandemií – potenciálně níže, pokud bude nalezeno řešení situace na Ukrajině a jednání s Íránem budou plodná.

Spotřebitelské ceny se však řídí jinou logikou a více závisí na celkových inflačních očekáváních i domácí fiskální politice. Na evropské úrovni je těžké to předvídat, protože záleží na rozhodnutí jednotlivých států. Vlády se však snaží bojovat proti vysokým cenám energií a s největší pravděpodobností nedovolí, aby se opakoval scénář, který jsme zažili v zimě.

Martin Zeman, Národohospodářská fakulta VŠE v Praze

Obavy ohledně vývoje globální ekonomiky rozhodně narůstají. Směřujeme, těsně po globální pandemii, do recese?

V dnešních dnech jakýmkoliv způsobem predikovat vývoj hlavních světových ekonomik je stejně tak riskantní jako tancovat s partou podnapilých kamarádů na stole švédské výroby. Česká ekonomika vstupuje do následujícího období s relativně dobrými predispozicemi. Z pohledu veřejných rozpočtů máme stále jedno z nejnižších zadlužení ve vztahu k HDP ze zemí EU. Současně máme nejnižší nezaměstnanost v EU. To je jeden z hlavních determinantů sociálního smíru. Na druhou stranu jsme mimořádně zasažení aktuální vlnou migrace, kdy v přepočtu na obyvatele je u nás registrovaných nejvíce ukrajinských migrantů. Ve výši inflace patříme také mezi země, které jsou aktuální situací nejpostiženější. Je tedy zřejmé, že výchozí stav u nás není zlý, ale dopady jsou jedny z nejmarkantnějších.

Dnes je z ekonomického hlediska nejpalčivějším problémem inflace. Ta úzce souvisí s otázkou migrace. V případě, že do nedostatkové ekonomiky, kterou Česká republika již před začátkem ruské invaze na Ukrajinu, v jistých oblastech jednoznačně byla, zvýšíte poptávku po zboží o 300 tisíc migrantů, jen docílíte toho, že se zvýší nesoulad mezi nabídkou a poptávkou. Inflace u nás je dynamizovaná trhem práce, vývojem na trhu s nemovitostmi a také naše závislost na surovinách z Ruska působí proinflačně.

Hlavní proměnnou v dnešních predikcích budoucího ekonomického vývoje je pokračování rusko-ukrajinského konfliktu. Tato válka dynamizovala již tak existující problém s cenou energií. Vznikající potravinová krize bude mít v České republice dopady na růst cen potravin, který postihne i střední vrstvu. V globálním měřítku dojde k nárůstu lidí pod hranicí absolutní chudoby. Opětovné lockdowny ekonomiky v Číně narušují dodavatelsko-odběratelské vztahy a dělají vrásky nejenom českému průmyslu. Reálný pokles mzdy za první kvartál letošního roku byl u nás ve výši 3,6 % a tento pokles bude pokračovat. Již dnes 90 % českých domácností zažívá pokles reálné mzdy. V tomto roce dojde s vysokou pravděpodobností k nejvyššímu poklesu reálné mzdy v novodobé historii ČR. Nůžky mezi sentimentem u podnikatelů a spotřebitelů se rozevírají. U podnikatelů je stále relativně vysoký, ale důvěra spotřebitelů je nejnižší za posledních 10 let. Část českých spotřebitelů bude schopna ještě v roce 2022 pokračovat v původní výši spotřeby díky úsporám z minulých období. Ale z úspor se nedá žít dlouhodobě.

Nejčernější scénář je založený na predikci, že boje na území Ukrajiny budou nadále pokračovat. Možné úplné zastavení importu surovin z Ruska, primárně zemního plynu, bude pro českou ekonomiku smrtelnou ranou. V případě, že ruský plyn přestane proudit do EU a současně nás okolní země nepodpoří tím, že se ve své spotřebě uskromní, tak zemní plyn k nám prostě nedoteče. Následoval by hluboký propad českého hospodářství spojený s výrazným zdražováním, s nárůstem sociálních nejistot v české společnosti doprovázený znatelným poklesem životní úrovně.

Pro případ optimističtějšího scénáře musí dojít k ukončení bojů na Ukrajině. Svět tak pravděpodobně bude směřovat do období studené války, kdy se Rusko bude orientovat směrem k miliardovým ekonomikám Číny a Indie, ale současně ekonomická spolupráce mezi zeměmi Evropské unie a Ruskem bude udržována na pragmatické čili nutné úrovni. I v tomto scénáři zchudneme. Aktuální dynamický růst cen potravin, který není vyvolaný konfliktem na Ukrajině, přesto je jím výrazně dynamizovaný, bude pokračovat. To v českém kontextu povede k nárůstu sociálních nejistot a ve světovém kontextu může dojít k humanitárním katastrofám. Již v této chvíli více než dvacet zemí deklarovalo přísné omezení exportu potravin. Meziroční růst spotřebitelských cen může dosáhnout čísel, která jsou jen pár procentních bodů pod hranicí dvaceti procent, míra inflace by mohla zvolnit v roce 2023. K inflačnímu cíli ČNB se však inflace v tomto roce rozhodně nepřiblíží.

Z politického hlediska je celkem zřejmé, že aktuální situace nahrává levicovým stranám. V případě pokračující nečinnosti kabinetu Petra Fialy dojde k diskreditaci pravicové politiky na následující dekádu. Z pohledu blížících se prezidentských voleb situace nahrává Andreji Babišovi, ale možná ještě více Josefu Středulovi. V lepším případě budou růst preference SPD, v horším případě vzniknou nová, radikálnější hnutí.

Pamatujete si rok 2019? Staré dobré časy!

Jakub Jedlinský, Altlift

Domnívám se, že jsme na začátku významné hospodářské krize. Vzhledem k pokračující deglobalizaci, problémům v logistice, energetické krizi, obchodní válce, válce na Ukrajině a zejména dvouletému lockdownu je pravděpodobné, že celosvětově (nebo alespoň na Západě) poklesl potenciální produkt. Přitom dlouhodobě a zejména během covidu probíhala dosud rekordní monetární expanze. Jelikož byla ekonomika zavřená, peníze nebylo dost dobře za co v reálné ekonomice utratit, lidé nakupovali aktiva – nemovitosti, ale zejména akcie a kryptoměny. Proto se nepromítl rychlý přísun peněz do ekonomiky v inflaci, pouze nafukoval ceny těchto aktiv, včetně bitcoinu a dalších kryptoaktiv. Inflace pak vystřelila, když většina světa ekonomiky znovu otevřela. A stalo se tak rychle, formou poptávkového šoku. Lidé si najednou chtěli koupit věci, které se ale kvůli zavřené ekonomice nestihly v dostatečném množství vyrobit. Když se tedy dva lidé přetahují o stejnou věc, přebíjejí se cenou. To je inflace.

Nyní centrální banky v boji s inflací zvyšují úrokové sazby a provádí kvantitativní utahování čili monetární restrikci. Z ekonomiky odplouvá likvidita, což ceny aktiv zase vyfukuje. Jelikož jsme nic tak dramatického několik desítek let nezažili, tak se nyní nelze ani držet nějakého myšlenkového rámce, kam až se ceny mohou propadnout. Uvažuji tak, že jsme na tom reálně ekonomicky hůře než před covidem. Hodnota akciového indexu S&P 500 je dnes zhruba tisíc bodů pod svým nedávným maximem, pořád ještě je ale o nějakých 500 bodů výše než před covidem. Půjde níž, a jelikož trhy reagují přehnaně, tak bych se nedivil, ani kdyby se S&P propadlo na hodnoty roku 2014, tedy pod 2000. A s ním bude padat i krypto, které se ve většině případů nemůže ani držet toků peněz, které jejich vlastnictví negeneruje (akcie nesou dividendy a představují podíl na aktivech společností).

Do toho je třeba zmínit, že většina krypto projektů má otřesně nastavenou tokenomiku, tedy pravidla distribuce a incentiv svých tokenů. Ceny šly nahoru ve většině případů zejména kvůli spekulaci. Robustním logickým nastavením toků peněz se bohužel nikdo systematicky nezabýval. Proto krachují projekty jako Terra Luna nebo Celsius. Na oba tyto projekty jsme upozorňovali v Altliftu měsíce dopředu. Budou samozřejmě kolabovat další. To poškozuje sentiment krypto sektoru ještě nad rámec obecné skepse na trzích. I kdyby ale mělo krypto neprůstřelně pevné základy, tak bude patrně klesat stejně, protože covidová bublina se cíleně vypouští. Je to v souladu s politikou ČNB (nepodstatné) anebo Fedu (velmi podstatné).

V minulém medvědím trhu, když se vyfukovaly ceny krypto aktiv, tak se podařilo do značné míry vyřešit jejich problémy se škálovatelností čili technické problémy kryptoměnových sítí. Vznikl lightning network na bitcoinu, druhé vrstvy etherea, levnější platformy apod. V nynějším bear marketu se možná podaří zlepšit tok ekonomiky a vykrystalizují z ní kvalitní smysluplné projekty, které projdou zátěžovými testy. Pokud ale něco může vystřelit krypto sektor prudce nahoru, tak je to přiznané zařazení bitcoinu do měnových rezerv ze strany nějaké centrální banky. A to nemluvím o El Salvadoru nebo Středoafrické republice. Muselo by jít o podstatnou centrální banku státu jako Brazílie, Mexiko, nebo dokonce USA. Zase tolik nemožné ani padlé na hlavu to není. Západní státy zmražením rezerv ruské centrální banky ukázaly, že jejich měny až tak docela rezervami nejsou. Věřitelé, jako je zejména Čína, se budou ohlížet po jiných rezervních aktivech. Nabízí se víceméně totalitní digitální jüan, zlato a taky bitcoin. Jsem si prakticky jistý, že Lidová banka Číny bitcoiny už několik let drží, ale ta to nepřizná nikdy, právě proto, že protlačuje své CBDC. Někdo další by ale mohl. Kdy se to stane, to nevím. Ale protože se to patrně spíš dříve než později stane, tak bitcoiny neprodávám. Proti propadu ceny se hedguji shortem, který se při výstřelu nahoru vypne.

Jiří Tyleček, analytik X-Trade Brokers

Pro vývoj měnových trhů bude v následujícím roce zásadní politika centrálních bank, která zase bude odrážet vývoj ekonomik, který je nejistý. Guvernér Fedu Jerome Powell na posledním zasedání řekl, že nevidí známky širšího zpomalování v americké ekonomice. Nicméně například atlantský Fed očekává už ve druhém kvartálu stagnaci a dle průzkumu Bloombergu se recese americké ekonomice pravděpodobně nevyhne. Nicméně špatné zprávy pro USA znamenají většinou pozitivní výhled pro americký dolar, který může vůči ostatním měnám dál posilovat.

Situace v Evropě je složitější. ECB by ráda začala utahovat, nicméně nárůst výnosů dluhopisů jižního křídla eurozóny může její snahu začít brzy hatit. I pokud výnosy porostou, tak by se nemělo jednat o žádný závod. Je proto reálné, že se začne prodávat jeden dolar za jedno euro. A jak na tom bude naše koruna? ČNB zvyšovala v posledním roce sazby ostošest, jejich další růst je ale s novým guvernérem ohrožen. Likvidita může plynout na vyspělé trhy a tlačit kurz české měny na nižší úrovně. Ještěže ČNB disponuje vysokými rezervami, které by měly výraznějšímu poklesu kurzu zabránit.

Marek Moravec, Nation 1

Každá krize je pro někoho příležitostí. Události posledních dvou let pomohly přenést podnikání do online prostředí a podpořily práci z domova. Ti, kteří mohli, situaci využili pro rozjezd svého online byznysu, případně začali vytvářet produkty, pro které dříve nebylo tak velké využití. Vznikalo proto množství start-upů přinášejících produkty nebo služby, kterými si lidé mohli zjednodušit život. Tím se například otevřely dveře projektům, které momentální nepříjemnou situaci pomáhaly řešit – například start-up Dio umožňující online sezení s kněžími.

Náš mindset se však nezměnil. Jsme stále stejně opatrní a dál o start-upech, do kterých s fondem investujeme, přemýšlíme z pohledu vize, perspektivy a porozumění si se zakladateli…

V porovnání s dosud neodvratně postupující globální ekologickou devastací představují hrozby pandemické či světové jaderné války jen menší nebezpečí. Té první je možno při dostatečné kázni čelit, ta druhá nemusí nastat (a také, doufejme, nenastane). Přesto se o možnosti ekologické katastrofy stále převážně pouze mluví. Odborníci si zatleskají na konferencích, politici tu a tam použijí nějaké varování ze stran ekologů ve svůj politický prospěch. Pokud použiji zjednodušení, tak se domnívám, že platí rovnice: D = k × N × C × H, kde: D (devastation) je celková míra devastace naší planety, k je konstanta úměrnosti, N (number) počet lidí na planetě, C (consumption) průměrná spotřeba jednotlivce, H (harmfulness) průměrná škodlivost spojená s výrobou, použitím a likvidací spotřebovávaných komodit. Věřím, že právě venture capital by měl začít hrát čím dál důležitější roli při řešení a snížení právě H v této rovnici.

Zároveň si troufám tvrdit, že investoři budou zcela jistě opatrnější v určitých segmentech, ve kterých současný ekonomický a geopolitický vývoj způsobí dlouhodobější dopady na poptávku. Ti, kdo letos plánovali investovat na Ukrajině či v Rusku, budou zcela jistě ve svém rozhodování krizí ovlivněni. Obecně se však dostupnost kapitálu z krátkodobého hlediska nezmění. Většina investičních fondů plánuje na 3–5 let dopředu. Z pohledu valuací vnímáme do určité míry už korekci, která probíhá.

Avšak start-up, který řeší reálný problém a přináší kvalitní řešení, by neměl být krizí nijak ovlivněn. Naopak může být jednodušší nabírání lidí. Spousta firem už nyní propouští i kvalitní lidi, které si nemůže dovolit. Historicky právě v krizích vznikly velké podnikatelské úspěchy.

Roman Koděra, zástupce ředitele privátního bankovnictví J&T Banky

Růst, kterého jsme byli svědky, se nám tak zalíbil, že jsme si nevšimli, že jsme se kvůli tomu dostali do stavu jakési „beztíže“. Tento stav však může nastat nejen mimo gravitační pole Země, ale také pokud je náš propad z vysoké výšky rychlý, že de facto vyvolá stav beztíže tolik oblíbený filmaři při natáčení scén z kosmu.

Do vlastního stavu „beztíže“ se dostaly nejen NFT či jiné kryptoměny, ale i dluhopisy neznámých emitentů nebo akcie předlužených firem. Index S&P 500 se vyšplhal na neskutečnou hodnotu 4800 bodů a při pohledu na pohyb úrokových sazeb se dalo očekávat, že další cesta už bude pravděpodobně směrem dolů. V rámci akcií se konkrétně pod prodejní tlak dostal především technologický sektor, který byl ještě nedávným miláčkem trhu a jehož valuace se dostávaly v některých případech do závratných výšin. Nejenom že se u něj v předešlých letech nehledala hodnota, ale také byl podporován politikou levných peněz. Opatrnost je tady na místě, ale pokud se valuace těchto firem dostanou opět do rovnováhy s hodnotou, budou tyto tituly nadále posouvat společnost a investoři je zase rádi zařadí do svých portfolií.

Pro následujících 12 měsíců budou podle nás hrát pomyslný prim společnosti z energetického sektoru, a to i když ceny komodit pravděpodobně v delším horizontu zkorigují, ovšem už ne na úrovně před dvěma lety. Vedle toho bohužel situace na Ukrajině prozatím nenabízí rychlé řešení pro uklidnění cen energetických komodit v Evropě. Současně více uvidíme na podzim, kdy se bude blížit topná sezona.

Popsané prostředí umožňuje energetickému sektoru výrazně profitovat, což se dle nás promítne i do oblíbenosti mezi investory. Respektive je tato situace již patrná aktuálně na trhu, kde právě energetický sektor je ten, který si drží z počátku roku kladnou výkonnost.

Aktuální inflační čísla po celém světě rostou nad rámec předpovědí a to se bude nadále propisovat do očekávání, kde se úrokové sazby zastaví. Pokud by centrální bankéři byli nuceni ještě více „dupnout“ na brzdu, může se stát, že recese v některých zemích nastane.

Vyšší úrokové sazby mají celkový dopad na aktivitu všech ekonomických subjektů (investice), proto jsou používány centrálními bankami k ochlazení cenové hladiny. Současně nejasnost či ztížená predikovatelnost jejich vývoje nepříznivě ovlivňuje investiční rozhodování. Odpovědí na otázku, zda kvůli aktuálnímu nastavení dojde ke snížení investic, může být: ano. Ale nesmíme zapomínat, že svět nepřestane fungovat a v některém momentu právě zvýšené úrokové sazby zase přilákají investory, kteří si již vyhodnotí poplatné prostředí jako vhodné pro své investice či jako příležitost.