Každý je milionář, byl, bude nebo by mohl být. Jedinou podmínkou je, zda je také dobrý hospodář, využívá příležitosti a zda má dostatečnou výdrž a trpělivost. První milion je totiž čistě z matematických důvodů nejtěžší, pak už se ale peníze začnou hromadit samy. A s nimi i zkušenosti a nakonec i samotné štěstí. Ač nelze ovlivnit, kdy, kde a komu se člověk narodí, šanci na zbohatnutí lze jít aktivně naproti. Stačí se držet několika principů.
Při pohledu na žebříček nejbohatších lidí světa je zřejmé, že mezi první stovkou je většina podnikatelů. Právě založení vlastního byznysu je to, co vyšvihlo na špičku šéfa SpaceX Elona Muska, zakladatele Amazonu Jeffa Bezose nebo krále luxusního zboží Bernarda Arnaulta. Pokud by si měl ale člověk vybrat někoho, jehož pravidla mají šanci dostat jej mezi bohaté, byl by takovou osobností ve většině případů jistě investor Warren Buffett.
Jeho životní příběh v podstatě odráží všechna pravidla budování bohatství, která lze najít na internetu, vyčíst v knihách nebo je sesumíruje umělá inteligence.
Jaké je tedy první pravidlo, jak vydělat první milion?
Začít co nejdříve, čas je při budování bohatství nejlepší pomocník. Sám legendární investor vydělával své první peníze už jako náctiletý doručováním novin nebo provozováním hracích automatů. Důležité je získat počáteční kapitál co nejdříve a získané peníze investovat do dalšího podnikání nebo na akciových trzích.
Přesně takto postupoval Buffett. Kruciálnost zmíněného lze demonstrovat také matematicky. Pokud by si člověk odkládal 5000 korun měsíčně a měl roční výnos sedm procent, bude mu získání prvního milionu trvat přes 11 let. Druhý milion ale zvládne už jen za šest let, třetí za 4,5 roku a rozmnožit své bohatství z osmi na devět milionů už je otázka zhruba roku a půl. Jinak řečeno – je zkrátka potřeba dosáhnout bodu zlomu, kdy začnou úroky překonávat vkládanou částku, neboť jsou to právě získané výnosy, které v dlouhém horizontu tvoří větší část portfolia. U popsaného případu k tomuto překlopení dojde až po 10 letech.
Tehdy lze s jistotou prohlásit, že peníze dělají peníze. Teprve v tento okamžik totiž dokáže portfolio generovat měsíčně vyšší výnos, než činí vložená částka.
Po 30 letech tak budou samotné vklady na celkovém jmění tvořit 1,8 milionu korun, úroky 4,05 milionu. O Buffettovi by ekonom prohlásil, že je člověkem s nízkými časovými preferencemi, který má relativně nízkou diskontní míru. V laické řeči to znamená, že je schopen relativně snadno vyměnit potěšení v přítomnosti za potěšení v budoucnosti. Jde tak proti trendu dnešního světa.
Sociální sítě a obecně dnešní marketing se snaží lidi pobízet k pravému opaku: maximálnímu utrácení. Buffett je ale na své bohatství a poměry extrémně skromný, peníze nerozhazující člověk. Už od roku 1958 bydlí v obyčejném domě v Omaze, jezdí s deset let starým cadillacem, který koupil se slevou, protože byl poškozený krupobitím. Člověk Buffettova typu pak umí přemýšlet o přítomných útratách v budoucích hodnotách. Přepočteno na české poměry: když si kupuje kávu ve Starbucks, nevidí cenovku 130 korun, ale budoucí hodnotu. Když si kupuje kávu každý všední den, má před očima třeba tři miliony korun. Jak to?
Asi jako nejčastější příklad pro demonstraci efektu času na bohatství se uvádí právě zvyklost koupit si jednu kávu ve Starbucks nebo podobném řetězci. Investor vidí cenu dané kávy úročenou sedmi procenty ročně, což na desetiletém horizontu znamená 1900 korun, na třicetiletém už 13 400 korun. Pokud by si kupoval kávu každý všední den v roce, tak vidí ušlou možnost mít za deset let 450 tisíc korun a za třicet let více než tři miliony korun. Proto je pravdivé tvrzení ze začátku textu, že v principu je, byl, bude nebo by mohl být milionář v podstatě kdokoliv.
Potíží samozřejmě je, že pro řadu lidí není takové myšlení intuitivní a budou na ně pohlížet i jako na něco podivného. Právě to je jeden z důvodů, proč mnozí lidé s vysokými příjmy nikdy nebudou bohatí. Ve Spojených státech se této skupině přezdívá HENRY (z anglického High Earners, Not Rich Yet).
Další překážkou k tomu stát se bohatým je, že když lidé zvýší svůj příjem, tak mají tendenci proporčně navyšovat také svou spotřebu. Typickým znakem skutečně bohatých lidí naopak je, že to na nich nejde na první pohled poznat. Chápou mimo jiné, že zdravé bohatství má sebeuspokojovat, nikoliv být dáváno na odiv ostatním lidem.
Ze všeho popsaného také vyplývá, že předpokladem ke zbohatnutí není vysoká inteligence, popsané si může osvojit většina lidí. Proto také investor Warren Buffett s jistou nadsázkou radí lidem s IQ 150, aby 30 bodů raději prodali, protože pro budování bohatství není nutné být génius, ale stačí být prostě chytrý, oddaný určitým principům a disponovat něčím, co lze nazvat vytrvalostí a vášní (energií). Finančník Petr Žabža vyzdvihuje v rozhovoru pro Rentiér především schopnost vytvořit si dobrý plán a vypěstovat si sebedisciplínu, aby investor nepodlehl emocím a plánu se držel.
V minulém roce zaujala média studie ze švédské Linköping University tvrdící, že vztah mezi inteligencí a příjmy a potažmo bohatstvím platí jen do určité výše výdělku. Sociolog Marc Keuschnigg a jeho kolegové provedli výzkum na Švédech, kdy byla použita data z populačních registrů a výsledků testů kognitivních schopností získaných od vojenských branců, které byly prováděny ve věku 18 až 19 let. Zahrnoval pouze muže.
Ze studie (s daty k roku 2022) vyplývá, že obecně vztah mezi výsledkem v testech a mzdou je silný a platí, že čím chytřejší člověk je, tím vyšší má mzdu. Nicméně od úrovně mzdy nad 5000 eur měsíčně (tedy zhruba 126 tisíc korun) toto pravidlo výrazně slábne, až se u horního jednoho procenta vydělávajících dokonce otáčí. Jinak řečeno: procento lidí s nejvyššími příjmy je často hloupější (tedy ve smyslu, že mají horší výsledky testů) než lidé s příjmy nižšími.
Pro doplnění: průměrná mzda ve Švédsku byla v roce 2022 v přepočtu zhruba 84 tisíc korun, tedy zmíněná hraniční úroveň mzdy je zhruba o polovinu vyšší. V Česku by dnes po zohlednění růstu mezd odpovídala tato úroveň, od které vztah mezi inteligencí a výplatou slábne, zhruba 71 tisíci korunám. Nicméně mezi nejbohatší procento zaměstnanců patří v Česku lidé s měsíční mzdou nad 170 tisíc korun. Vyplývá to alespoň z dat serveru Platy.cz, který dané informace shromažďuje. Podle údajů Českého statistického úřadu pak mzdu nad 100 tisíc měsíčně loni pobírala zhruba čtyři procenta zaměstnanců.
Co ale dokáže jednotlivce katapultovat do pozice lidí s nejvyššími příjmy? Podle hypotézy výzkumníků Linköping University hraje významnou roli jednak rodinné zázemí a jednak obyčejné štěstí. Třeba z českých statistik vychází, že děti pocházející z rodin s rodiči s nižším vzděláním mají významně nižší šanci, že vystudují vysokou školu. Zmíněné je typické nejen pro Česko, ale v tuzemsku je tato šance až pozoruhodně nízká. Je tím omezen pohyb v rámci společenských (příjmových) tříd.
Jak jste vydělali svůj první milion? Zeptali jsme se investorů a podnikatelů
S rodinným zázemím pak souvisí i ono štěstí, alespoň výzkumníci jej často definují jako příležitost získat důležité kontakty. Právě tato schopnost je jedním z předpokladů úspěchu i podle Buffetta, neboť i zde platí něco jako složené úročení. Jakmile má dotyčný štěstí a dostane příležitost, kterou využije, zpravidla se díky ní dostane k další a pak už se vše nabaluje jako sněhová koule. Není náhoda, že asi nejlepší životopis napsaný o dnes již 94letém muži se jmenuje The Snowball: Warren Buffett and the Business of Life.
Dalším principem hodným okopírování od Buffetta je tedy jeho schopnost využívat příležitosti. V českém prostředí to znamená například naplno vytěžit možnosti vysokého školství, nalézt si obor, při kterém je možné ideálně také pracovat a nabízí perspektivní uplatnění. Studovat přitom může zdarma na vysoké škole kdokoliv v jakémkoliv věku. Alternativně si lze nechat zaplatit vzdělávací kurz z evropských fondů, využít na maximum státní podporu investování nebo si přivydělávat zapojením do gig ekonomiky, jako je rozvážení jídla.
Zkrátka člověk má být ochotný prozkoumávat nové možnosti, učit se a hledat inspiraci. Buffett tráví například zhruba čtyři hodiny denně čtením. Důležité je podle něj také umět pracovat s neúspěchem a chápat, že neúspěch je forma učení a získávání zkušeností.
Podle říjnového průzkumu Presto Index: Češi a podnikání, provedeného společností Behavio pro VC fond Presto Ventures, je právě strach z neúspěchu překážkou pro téměř polovinu lidí, kteří uvažují o podnikání. Konkrétně u žen je tento strach přítomný v 60 procentech případů. Zajímavé je, že mezi aktivními podnikateli sdílí obavu méně než pětina dotázaných.
Jako další poučení, které si lze od Buffetta odnést, je jeho práce s dluhem. On sám k němu má poměrně negativní postoj a jeho využívání schvaluje pouze v případě, že si lze půjčit skutečně levně. Jednou z nejčastějších otázek v investičních skupinách na sociálních sítích je následující: doběhlo mi stavební spoření, mám k dispozici částku, kterou mohu investovat nebo splatit část hypotéky nebo půjčky na auto. Bohužel se často tázajícím dostává mylných rad, aby investovali, když správná odpověď je většinou splatit půjčku na auto. Obecně platí, že pokud je výnos z investice nižší než úrok na půjčce, je vhodnou volbou splatit dluh.
Samotná Buffettova investiční strategie je pak synonymem pro hledání co nejlevnějších, ale kvalitních řešení. Otázkou začínajících investorů proto je, u koho investovat co nejlevněji. Na začátku zmíněný příklad s měsíční investicí ve výši 5000 korun a sedmiprocentním úrokem totiž vysoké poplatky budování jmění brzdí více, než by se dalo čekat. Správcovský poplatek strhávaný z portfolia ve výši půl procenta ročně ukrojí při 30letém horizontu z potenciálního bohatství více než devět procent, dvouprocentní poplatek přes 30 procent. Jinak řečeno, místo šesti milionů korun má investor jen čtyři. Proto je zpravidla výhodnější volit investice tam, kde je poplatek jednorázový z investované částky a minimální nebo žádný správcovský.
Zkoumáním Buffettova úspěchu tak lze dojít ke shrnutí, že kdo zabere hned na začátku, osvojí si buffettovský pohled na svět a vypěstuje si základní finanční návyky, má velkou šanci stát se milionářem a bohatým člověkem. Nakonec se ale ještě vkrádá otázka, kdo je vnímán jako bohatý člověk? Češi za ně považují ty, kteří mají alespoň 10 milionů korun. Tato hranice se ale posouvá, neboť je rozdíl mít milion dnes a třeba v roce 1993, kdy by dnešní milion odpovídal 295 tisícům korun. Také lze ekvivalentně říct, že kdo měl milion v roce 1993, bylo to jako mít dnes na účtu 3,4 milionu korun.
Jak se ale lidé nejčastěji dostanou ke svému prvnímu milionu?
Pokud se jedná o Spojené státy, kde se samozřejmě hovoří o milionu dolarů, nejčastější odpovědí například na síti Reddit k danému tématu je podnikáním nebo investováním do nemovitostí. Z pohledu druhého zmíněného v podstatě v Česku mezi milionáře patří 80 procent populace, která žije ve vlastním. Český statistický úřad uvádí, že souhrnná cena obydlí v Česku činila loni 9,72 bilionu korun, celkové čisté jmění (počítáno majetek minus dluh) činí 25 bilionů.
Faktem samozřejmě je, že většina těchto lidí je jen virtuálními milionáři, protože aby se k milionům dostali, museli by si vzít půjčku nebo prodat střechu nad hlavou.
Řešíte, kam si uložit peníze na delší dobu? Chcete si sáhnout na výnosy, jaké mají majetní lidé? Zajímá vás, jak se má chystat na penzi zaměstnanec a jak živnostník? Přemýšlíte, jak našetřit a předat vstupní kapitál dětem? Vše se dočtete v novém vydání speciálu Rentiér.
Chcete dostávat investiční texty do e-mailové schránky?
Přihlaste se pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
