Startupisti si dnes nechají víc poradit, díky tomu některé firmy zbytečně nekončí, říká Šiška z Deloittu

Propojování světa byznysu, IT a inovací – právě tomu se ve společnosti Deloitte Česká republika věnuje Pavel Šiška, vedoucí partner oddělení poradenských služeb. Startupový svět tam sledují opravdu důkladně, každoročně třeba vyhlašují žebříček nejrychleji rostoucích technologických společností Technology Fast 50 CE. V poslední vyhlašované padesátce obsadily hned 19 pozic včetně té nejvyšší firmy z Česka a převálcovaly tak zbytek středo- a východoevropského regionu. „Vypadá to, že se opravdu stáváme zemí atraktivní pro talenty a evidentně je teď v Česku hodně firem, kterým se daří,“ dává jedno z možných vysvětlení českého úspěchu Šiška.

Deloitte a start-upy, malé inovativní firmy. Jak to jde vlastně dohromady? Proč se o ně zajímáte?

Start-upy pro nás znamenají možnost aliancí, možnost nabídnout produkty a služby, které bychom třeba nebyli schopní profitabilně nabízet jako Deloitte, proto start-upy systematicky skenujeme, díváme se na ty oblasti, které nás strategicky zajímají. Budujeme s nimi aliance, jsou to také akviziční cíle pro nás, to znamená, že start-upy nakupujeme, no a když start-up zkrachuje, tak pak lidem z něj nabídneme místo v Deloittu. Kolem toho samozřejmě je nějaký aparát, účastníme se různých akcí, mnoho z nás včetně mě taky různé start-upy mentoruje.

Jak vypadá ten první krok „námluv“ – je to častěji tak, že přicházejí start-upy za vámi, nebo máte trh důkladně zmapovaný a jdete spíš vy po nich?

Před několika lety, když jsme se touto oblastí začínali systematicky zabývat, tak jsme to byli spíš my, kteří jsme se snažili ke start-upům dostat, snažili jsme se být brand, se kterým by se měly start-upy bavit. Dneska – podle mého hrubého odhadu – zhruba 60 procent těch prvních kontaktů je od start-upů směrem k nám, nějakých 20, 25 procent je tak, že to jsou známí…

Známí v jakém smyslu, v osobní rovině?

V osobní rovině, protože už jsme součástí té komunity, tak díky tomu, že známe investory, že známe foundery, tak víc a víc našich lidí zná ty konkrétní lidi, kteří zakládají firmy. Tak se vlastně zvětšuje ta část start-upů, ke kterým se dostaneme díky osobním vazbám. A ten zbytek je nějaký systematický scanning trhu, který býval ve většině, ale dneska je už v menšině.

Když se vrátíme těch pár let zpátky, kdy jste byli hlavně vy tím, kdo hledal příležitosti, tak jak se na vás tvářili? Drželi si odstup, nebo naopak přivítali, že se o ně někdo zajímá?

Ta kultura a postoj start-upů a founderů se opravdu mění. Před těmi pěti šesti sedmi lety, když jsme začínali, určitě byla hrdost start-upů na to, co dělají, mnohem větší. Spousta founderů si říkala, že vlastně toho jednorožce postaví sami, že nutně nepotřebují korporace a podobně… Na začátku to bylo opravdu tak, že byli mnohem méně přístupní. Časem se ta situace změnila a už se úplně běžně mluví o tom, jak právě má start-up spolupracovat s velkou korporací, jak budovat svůj ekosystém, jehož logickou součástí právě větší firmy jsou.

Jak moc velká je konkurence právě mezi firmami, se kterými start-upy spolupracují? Přetahujete se s někým o ně na českém trhu?

Upřímně, že bychom se o někoho vyloženě přetahovali, to bych neřekl. Těžko hodnotit sám sebe, ale tak jak jsme si měřili nějakou percepci – a není to jen o start-upech, je to i o tom, jak nás vnímají třeba mileniálové, jak nás vnímají absolventi vysokých škol –, tak z té velké čtyřky jsme přece jenom hodně zaměření na technologie, digitalizaci, inovace, start-upy, takže to myslím v tom vnímání hraje roli. A když řeknu, že bych rád s někým spolupracoval, tak se nestává, že by nás někdo odmítal nebo že bychom byli v kategorii těch, se kterými nepreferují nějakou formu spolupráce.

Jaký je tedy ten hlavní cíl, proč tohle všechno děláte? Čeho chcete dosáhnout, kam je chcete dostat?

My například nejsme firma, která má operační model, finanční model, kulturu na to, abychom vyvíjeli produkty. A když to děláme, tak upřímně nám to moc nejde. Takže je logické, že když hledáme nějaký produkt na software, který se hodí k tomu, co děláme, tak se díváme na start-upy. A nemusí to být jen start-upy, ale klidně i velké firmy, které už jsou etablované. Takže ten hlavní důvod je, že hledáme produkty, které bychom normálně nebyli schopní udělat a které jsou komplementární k tomu, co děláme, ve smyslu nějakého sektoru nebo nějaké služby, kterou nabízíme, to je to hlavní. Někdy je to doplnění kapacity – to bývají firmy nebo start-upy, které ne nutně napsaly nějaký úžasný kus softwaru, ale může to být firma, která je skvělá v oblasti implementace čehokoliv, takže tam je to spíš o té kapacitě, kterou tím pádem jsme schopni rychleji vybudovat.

Předpokládám tedy, že vás určitě nezajímají všechny obory, kterými se mohou start-upy zabývat…

Nezajímá nás všechno. A ani nemůže. Navíc když budete dělat všechno, tak zejména v B2B byznysu nemůžete nikdy uspět. Tam jste buď nejlepší a vyhrajete, nebo ne. Takže my se opravdu musíme soustředit na několik oblastí.

V čem se – kromě toho, že foundeři častěji vyhledávají vás než vy je – ještě změnila česká startupová scéna?

Určitě se zprofesionalizovala a řekl bych, že většina founderů si uvědomuje, že největší přidaná hodnota je ta konkrétní znalost, ta schopnost dodat nějakou technickou kompetenci a potom ji přetavit do něčeho, čemu já říkám produkt. Produkt je to, že jste schopen popsat, že ten software ušetří X nebo vám vydělá navíc Y a podobně. A to myslím, že si foundeři uvědomují a taky už vědí, že vedle toho musí mít i další kompetence. Jak firma vyroste, musíte si dát pozor na to, jak ji řídíte, jak řídíte cash flow a podobně. A tam jsou ochotni si nechat poradit a pomoct, což dřív nebylo – byli víc sebevědomí a spousta firem zbytečně skončila na tom, že byla podfinancovaná, že neuměla komunikovat s investory, že podcenili operační nebo finanční řízení, marketing, prodej – takové ty běžné firemní funkce, protože logicky se věnovali tomu, co je bavilo a v čem byli nejlepší. Ale to prostě nestačí. Na druhou stranu, a to si myslím, že není dobrý trend – ze spousty founderů se už stávají v podstatě zaměstnanci.

Čí zaměstnanci?

Zaměstnanci investora, akorát s tím rozdílem, že mají podíl. Respektive chtějí mít jak super plat a benefity, tak podíl ve firmě. Což tedy podle mě je trochu rozpor v myšlení. Vy buď firmu vlastníte a nesete veškerá rizika, včetně toho, že například nedostanete zaplaceno za svou práci, ale proto potom máte mnohem větší potenciální benefit, že se vám firma zhodnotí, že bude profitabilní a vy získáte přiměřený podíl na zisku, ale spousta founderů chce obojí – plat, ale přitom i podíl na těch budoucích benefitech. Je to trochu paradoxní, ale občas musím říct, že někteří zaměstnanci u nás v Deloittu mají většího podnikatelského ducha než někteří foundeři. Protože spousta těch founderů, zejména v některých oborech, je vlastně rozmazlených.