Tomasz Wiatrak se rád usmívá. V osmém patře své kanceláře generálního ředitele a předsedy představenstva skupiny Orlen Unipetrol má na stole pro návštěvy vždy Kinder čokoládu a po čtyřech letech v Praze hovoří obstojně česky. „Nestydím se mluvit a dělat chyby. To mě pořád posouvá,“ říká na rovinu jednačtyřicetiletý manažer, který tímto odmítá rozhovor v angličtině a podle svých spolupracovníků přinesl do skupiny Orlen Unipetrol naplno téma inovací. Firma by měla letos otevřít první veřejné vodíkové čerpačky v Česku a uvažuje o sběru použitého rostlinného oleje na svých benzinkách. Kvůli recyklaci. Právě o inovacích je tento rozhovor. O palivech, jejich cenách a byznysových firemních plánech se dozvíte v interview pro Hospodářské noviny.

Jaká inovace vám udělala v poslední době radost?

Mohu dvě? Jedna je více byznysová, která nám dává dobré vyhlídky do budoucna, druhá více pro zákazníky.

Začněme tou byznysovou.

Povedl se nám test zkušební výroby takzvaného zeleného neboli obnovitelného polypropylenu. Umíme ho vyrábět z odpadního rostlinného oleje. Ze vstupních 100 tun použitého oleje se nám podařilo vyrobit 95 tun nového polypropylenu. To je skvělá účinnost. A je to pro naši firmu také jedna z cest, jak být v roce 2050 uhlíkově neutrální. Recykláty budeme při petrochemické výrobě používat stále víc, plánem je, aby se podílely na celkové produkci do osmi let až pětinou. Kromě oleje už recyklujeme také odpadní plasty. Je to stále aktuálnější, protože čím větší recyklace, tím nižší spotřeba ropy a menší závislost na jejích dovozech. Hledáme proto pořád nové možnosti.

Odkud berete použitý rostlinný olej?

Jsou specialisté, kteří se obchodem s ním zabývají a nakupují hlavně od velkých potravinářských firem či restaurací. S nimi teď spolupracujeme, ale uvažujeme také o tom, že bychom použitý olej sami sbírali na našich čerpačkách. Otevřeli bychom sběrná místa a řidiči by mohli být motivováni například přes věrnostní program k tomu, aby ho odevzdávali u nás. V budoucnu bychom mohli zpracovávat v Litvínově až 100 tisíc tun použitého rostlinného oleje. Výsledný polypropylen se používá hodně ve stavebnictví nebo v automobilovém průmyslu.

A ta druhá inovace?

Možnost platit přes QR kódy u našich čerpacích stanic. Vzniklo to v covidu, kdy bylo benefitem, že řidič nemusel vůbec chodit do obchodu a zaplatil přes aplikaci jen u stojanu. Dnes jsme do ní přidali podstatně víc funkcí včetně věrnostního programu. V naší druhé aplikaci zase můžete sledovat aktuální obsazenost myček a platit za myčku bez vysednutí z auta.

Kdy otevřete první vodíkovou čerpací stanici? Už jste to slibovali dříve.

Máte pravdu. Velmi se nám ale zpozdily dodávky technologií, které se vyrábí v zahraničí. Teď máme snad definitivně přislíbeno, že čerpací stojany, které budou umět obsloužit plným tlakem osobní auta i náklaďáky nebo autobusy, budou dodány v létě. Stavební úpravy máme hotové, takže věříme, že do konce léta bude na Barrandově otevřena první veřejná „benzinka“ na vodík v Česku. Ještě letos bychom měli mít další v Litvínově a v dalším roce půjdeme do Brna, Plzně a do Prahy na Mladoboleslavskou ulici. Možná se to na první pohled nezdá, ale plnicí technologie je velmi náročná a musí projít velkým množstvím certifikací. Bude ale uživatelsky přívětivá, hadici jen upevníte do hrdla nádrže a budete moci vodík tankovat jako běžné palivo.

Odkud budete vodík brát?

Zčásti bude náš, protože při naší výrobě vzniká takzvaný šedivý vodík, část zeleného vodíku (z obnovitelných zdrojů, pozn. red.) budeme zatím nakupovat. Cílem pochopitelně je, abychom časem přešli na dodávky vlastního zeleného vodíku. Do roku 2030 chceme provozovat 28 vodíkových plnicích stanic a dvě velká distribuční vodíková centra v Litvínově a v Neratovicích. Tam by mohly tankovat i lokomotivy.

Pořídíte si letos také vodíková auta?

Ano, už jich několik máme a další budeme od Toyoty kupovat. Budou to naše služební vozy. Sám jsem se vodíkovým modelem už svezl a je to opravdu radost.

Když hovoříte o zeleném vodíku, jak jsou daleko vaše plány na solární elektrárny v Litvínově?

Jsou aktuální a určitě je budeme rozvíjet. Dříve se rafinerie stavěly hodně do šířky, ostatně ta litvínovská vznikla za války a měla svou velkou rozlohou co nejlépe odolávat případným leteckým útokům. Dnes jsou technologie podstatně kompaktnější, takže nám postupně zbývá stále více nevyužitých ploch a budov v areálu. Určitě budeme na části budovat fotovoltaiku, předběžné plány jsou zatím na 34 hektarů v blízkosti areálu Chempark, což by mělo dávat kapacitu 60 MWp.

Jaké další inovace máte letos před sebou?

Ve spolupráci s VŠCHT jsme postavili novou technologii na výrobu kapalného uhlovodíku dicyklopentadienu (DCPD) v Litvínově, který se používá například v automobilovém průmyslu, lékařství či farmacii. Trefili jsme místo na trhu, ještě než jsme kolonu za zhruba 830 milionů korun dostavěli, tak jsme měli poptávku z celého světa. Odhadujeme, že touto investicí získáme čtvrtinu celého evropského trhu. Je to pro nás nový produkt, který jsme zatím nevyráběli, má vyšší přidanou hodnotu a výrobu bychom měli spustit ve druhé půlce letoška. Vlastně jsme tak našli další efektivnější využití pro suroviny, které stejně vznikají při výrobě paliv.

A v dlouhodobějším horizontu?

Do roku 2030 chceme mít minimálně 15 procent výroby plastů z recyklovaných materiálů. Dnes v Česku vzniká zhruba 400 tisíc tun plastového odpadu a využívá se dál pouze polovina. Potenciál tedy je, byť vždy záleží na způsobu sběru odpadu. Chemická recyklace je přitom hodnotově efektivnější než ta pouze mechanická. Při ní navíc obvykle po několika cyklech ztrácí materiál své původní vlastnosti a snižují se možnosti dalšího použití.

Dříve jste hovořili také o paroplynové elektrárně v Litvínově. Jak krize na Ukrajině mění vaše plány?

Musíme se samozřejmě zastavit a vše si znovu projít. Asi jako každý, kdo plánuje nové plynové zdroje. Na rozhodnutí máme zhruba ještě rok, plán je zatím nastaven tak, že by zdroj měl být spuštěn v roce 2028. V Polsku se teď začínáme věnovat také budoucnosti malých jaderných reaktorů. Orlen podepsal loni partnerství s firmou Synthos Green Energy a s GE Hitachi a věříme, že v blízké budoucnosti budeme schopni postavit v Polsku první malé reaktory. Jeden by měl vyrábět elektřinu pro zhruba 150 tisíc domácností, nebo podnik naší velikosti. Věříme, že to bude nakonec výhodnější a levnější cesta pro výrobu elektřiny než technologie, které teď máme k dispozici.

Vy sám jste „early adopter“? Máte rád technologické inovace?

Ano, hodně o technologiích a budoucnosti čtu a pochopitelně se snažím být maximálně v obraze v našem odvětví. Ale když mi bylo o deset let méně, tak jsem musel mít vždy nejnovější telefon a různé gadgety (smích). Z toho už vyrůstám.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist