Oceány, naše budoucnost. Plasty končí v tělech mořských živočichů a následně v lidských zažívacích ústrojích

Bez oceánu není života." Vzhledem k tomu, že se jmenuji Cousteau, je tato zpráva v podstatě zapsaná v mé DNA.

A jako ochránce životního prostředí ji hlásám do světa už roky.

Vzhledem k zoufalému stavu našich oceánů je ale jasné, že se tato zpráva zatím k většině lidí nedostala.

Když bilancujeme rok 2020 − ze sociálního i vědeckého pohledu jeden z nejobtížnějších roků v nedávné historii − a zvažujeme možnosti, jak se pohnout kupředu, je důležité uvědomit si prostý fakt: bez zdravého oceánu nikdy nedocílíme zdravé budoucnosti.

Mnozí z nás zažili kouzlo a krásu, které oceán nabízí. Přesto jeho zásadní propojení s našimi každodenními životy − tedy to, jakým způsobem dodává planetě kyslík, jejž dýcháme, a vyživuje plodiny, které jíme − zůstává poměrně velkou neznámou.

Měl jsem tu možnost − a privilegium − strávit nepřetržitě 31 dní v podvodní vědecké laboratoři, což mi dalo jedinečnou možnost uvědomit si skutečnou hodnotu oceánu jako primárního systému podpory života. Pravda je, abych parafrázoval Arthura C. Clarka, že naši planetu by bylo příhodnější nazývat Oceánem než Zemí. Nebýt vody, zůstala by Země pouze jednou z mnoha miliard kamenných hroud bez života plujících inkoustově černou prázdnotou vesmíru.

Jak můžeme změnit naše vnímání významu oceánu pro planetu Zemi? Začněme tím, že si vezmeme poučení z roku 2020. Koronavirus způsobil velké utrpení a tragédie, zároveň ale upozornil na některé nepříliš zřetelné jevy, jež se staly součástí našich každodenních životů − od rasové nespravedlnosti až po extrémní rozdíly v bohatství, které zatěžují naše společenství. I když tyto skutečnosti byly už dříve alespoň některým z nás zcela zjevné, mnozí jiní potřebovali obrovský otřes způsobený pandemií, aby si toho také všimli.