Rozumíme už konečně, čtyři roky po referendu o brexitu, skutečnému významu tohoto slovního křížence? Exit, čili odchod Británie z Evropské unie, který se uskutečnil koncem ledna loňského roku, bývá popisován jako návrat k nacionalismu, jako tvrdý úder snům o globalismu. Jak ale můžeme nahlížet na ideály centralizace a federalismu, když svět navždy změnil koronavirus − skutečně globální síla, která je svým způsobem tajemná i futuristická, celosvětová i mikrobiální?

Společenské trhliny, které obnažilo referendum v roce 2016, byly nakrátko zahojeny, pak se ale na začátku loňského roku přivalila mlha covidu-19. Tváří v tvář této hrozbě se stala britská zdravotní služba NHS (National Health Service) de facto matriarchálním idolem. Symbolizovala opětovně nalezenou národní jednotu se vší její vznešenou ženskostí královny Viktorie nebo jedné či druhé Alžběty. Mohlo se to zdát jako nějaký druh orwellovského rituálu, ale lidé každý čtvrtek v osm hodin večer vycházeli na práh svých domovů či na balkony, aby neorganizovaným, bizarním, ale dobře myšleným vyjádřením solidarity vzdali poctu všem pracovníkům ve zdravotnictví.

Tyto falešně sentimentální projevy ovšem zmizely, když se v květnu provalilo, že Dominic Cummings, pravá ruka premiéra Borise Johnsona a hlavní architekt kampaně Vote Leave (Volte odchod), navštívil svou rodinnou farmu stovky kilometrů daleko v severní Anglii. Stalo se tak na konci března, ve chvíli, kdy on i jeho manželka onemocněli covidem-19. V době, kdy Cummingsovi podnikli výlet z Londýna na sever, většina britské veřejnosti dodržovala přísná karanténní opatření s takřka náboženským odhodláním.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se