Rok radikálních politických představ. Co kdybychom zrušili policii, která ztratila naši důvěru?

V roce 2020 nás nezasáhla jen globální pandemie, ale také policejní obušky. Sledovali jsme, jak demonstranti po celém světě lapají po dechu ve vzduchu nasyceném slzným plynem, jak jsou oslepování gumovými projektily, jak jsou mučeni a někdy dokonce zabíjeni. Zoufale jsme se snažili nalézt naše blízké mezi zatčenými a uvězněnými za účast na pokojných protestních akcích.

Byl to rok radikální politické představivosti: rok 2020 nám přinesl výzvu, abychom začali brát naše sny vážně, a inspiroval nás k tomu, abychom snili o lepší, alternativní budoucnosti.

Byla jsem aktivní členkou antiautoritářských, feministických a LGBTQ komunit od roku 2007. Když jsem v roce 2011 spoluzakládala aktivistickou hudební skupinu Pussy Riot, mohla jsem jen snít o časech, kdy se v Rusku začne feministickým a queer komunitám dařit, a kdy se do našich protestních akcí proti Kremlu zapojí i mainstreamoví umělci. Globální aktivisté toho ale v posledních letech dosáhli opravdu mnoho. Mé zatčení a uvěznění společně s další členkou Pussy Riot v roce 2012 a zároveň naše tvrdohlavé odmítnutí ustoupit nátlaku a poddat se, povzbudilo naše kolegy umělce a hudebníky k tomu, aby se zapojili do politiky. Naučila jsem se, že i když ke změně nemůže dojít přes noc, lze i s pomocí malých akcí dosáhnout něčeho trvalého a hlubokého: policisté mohou jeden po druhém měnit názor, nebo být vyměňováni, dokud nenastane den, kdy se už nezopakuje usmrcení neozbrojeného muže, ženy nebo nebinární osoby rukou policie.