Tenisová legenda Navrátilová nastoupila na Trumpa na síti. Co se mohlo pokazit, se pokazilo, říká o politice

Zvedněte se! Ozvěte se! Bojujte! Logo v záhlaví twitterového účtu Martiny Navrátilové nenechá nikoho na pochybách, že vstoupil do prostoru někoho, kdo má jasno ve svých názorech, kdo se nebojí kritizovat a kdo má chuť a sílu měnit svět. V poslední době je nejčastějším terčem jejích příspěvků muž, který podobně jako ona propadl kouzlu 240znakových zpráv − americký prezident Donald Trump a jeho spojenci z Republikánské strany. Ostatně místo své vlastní fotografie umístila slavná tenistka na Twitter další angažovaný nápis: Never Normalize Trump (volně přeloženo Trump a jeho názory se nesmí stát normou). Jejích ­300 tisíc sledujících je sice mnohem méně než 68 milionů followerů newyorského miliardáře, i tak ale patří třiašedesátiletá Čechoameričanka mezi výrazné a hlasité oponenty nynějšího šéfa Bílého domu. A zvlášť teď, kdy se blíží nové volby, v nichž bude Trump svůj mandát obhajovat.

On a jeho konzervativní političtí spojenci představují antitezi toho, za co Navrátilová posledních 50 let bojovala: zatímco ona je symbolem svobodomyslnosti a liberálního pohledu na život, oni vystupují proti svazkům homosexuálů, proti potratům, proti legalizaci měkkých drog, proti otevřené imigrační politice… Samostatnou kapitolou je pak Donald Trump a jeho vztah k ženám. Opozice vůči světonázoru, který v Americe reprezentuje Trump a v Česku je jeho hlavním mluvčím Miloš Zeman, je ale pouze pokračováním celoživotního zápasu Martiny Navrátilové proti tomu, co považuje za nespravedlivé.

"Hodně se věnuji veřejným vystoupením. Jezdím po celém světě a přednáším na témata, jako jsou ženská práva a LGBT. Jsem pořád aktivistka. Myslím, že je důležité se zasazovat o správné věci. Vždycky jsem se zastávala slabších proti těm, kteří je šikanovali. S tím nepřestanu," říká.

V roce 1975 emigrovala z Československa, protože nechtěla, aby o její sportovní kariéře rozhodoval někdo jiný než ona sama, a už vůbec ne komunističtí bafuňáři. V roce 1981 oznámila, že je bisexuálka, čímž zásadně ovlivnila debatu o právech a diskriminaci sexuálních menšin. Z hráčky, které se svého času posmívali, že svou agresivní hrou a svalnatým tělem připomíná muže, se stala ikona, která změnila tvář ženského profesionálního tenisu. Milionům žen dodala odvahu, když otevřeně promluvila o rakovině prsu a o tom, jak nemoc přemohla. Ovlivnila diskusi o rozdílných platových podmínkách mužů a žen, když předloni upozornila, že jí BBC dává za komentování Wimbledonu násobně méně peněz než jiné tenisové legendě, Johnu McEnroeovi. Hodně kritiky se ovšem sneslo i na její hlavu za výroky o tom, že transsexuální sportovkyně mají nefér výhody.