Anketa: Má nepodmíněný příjem smysl? Co si o tom myslí třeba Obama, Zuckerberg nebo Gastes

David Marek

hlavní ekonom Deloitte Czech Republic

Na světě již existuje několik experimentů se základním příjmem. Například vlády Aljašky a Macaa posílají svým občanům peníze ve formě jednotně vysokého transferu každoročně.

V jistém smyslu má alespoň částečně zaveden základní příjem celá řada zemí, včetně Česka. Sleva na dani na poplatníka je do jisté míry ekvivalentem základního příjmu. Jak by ovšem dopadlo zavedení plnohodnotného základního příjmu v Česku? Pokud bychom nahradili všechny sociální příspěvky a dávky, přičetli celkovou hodnotu uplatněné slevy na dani a to celé vydělili počtem obyvatel Česka, dostali bychom se k částce zhruba 80 tisíc korun za rok. Měsíčně by tedy na jednoho člověka připadalo 6600 korun. Pokud bychom aspirovali na zamezení rizika chudoby, musel by být základní příjem podstatně vyšší. Hranice chudoby bývá obvykle definována jako 60 procent mediánu mezd. To aktuálně vychází na 14 000 korun měsíčně na osobu, tedy na více než dvojnásobek základního příjmu při současných možnostech rozpočtu. Celkové náklady by se při takto vysokém základním příjmu vyšplhaly na 1,7 bilionu korun ročně a k jejich pokrytí by se celkové daně musely zvýšit na 54 procent HDP ze současných 34 procent HDP. Pro informaci: nejvyšší celkové zdanění na světě je nyní v Dánsku, kde složená daňová kvóta činí 49 procent HDP. Shrnutí: základní nepodmíněný systém je v současnosti utopie.

Petr Sklenář

hlavní ekonom J&T Banky

Nepodmíněný příjem popírá lidovou moudrost, že bez práce nejsou koláče. Jeho základní premisou je, že v ekonomice existuje významná neefektivita, neboť kvůli řadě překážek lidé nedělají efektivní práci. Pokud získají určitou jistotu životního minima, budou se prý snažit dělat něco navíc, co by jinak nedělali. Pravda je, že tržní nedokonalosti existují, jenže teorie nepodmíněného příjmu dostatečně nedoceňuje, že naše ekonomická aktivita i neaktivita neodrážejí jenom naše možnosti a podmínky kolem nás, ale i naše rozhodnutí a preference. Motivace změnit svoje neproduktivní či nedostatečně produktivní jednání v produktivnější se nezmění, když každé ráno najdeme pod polštářem nové peníze na útratu. Potvrzují to ostatně i zkušenosti s experimentem s nepodmíněným příjmem ve Finsku. Zde nezaměstnaní se speciální dávkou 560 eur měsíčně svoje chování nezměnili, chovali se stejně jako ti bez dávky a pouze vyjádřili větší spokojenost.

Filip Pertold

ekonom think-tanku IDEA při CERGE-EI

Hlavní problém je, že nepodmíněný příjem bude buď velmi drahý pro veřejné finance, nebo směšně nízký, že by to uvrhlo sociálně slabé do chudoby. Tak to vyšlo z výpočtu OECD pro řadu států Evropy. Další problém je, že nijak nemotivuje lidi si aktivně hledat práci nebo se dovzdělávat, což by měla dělat správně nastavená sociální politika. Nepodmíněný příjem je tedy zcela pasivní nástroj sociální politiky, který si může dovolit jen velmi bohatá společnost s velmi vysokými příjmy z daní.