Vyřešit slepotu nebo vyléčit epilepsii nebude díky kouzlům s mozkem v budoucnu problém, tvrdí neurofyzik Karel Ježek

Zatímco v Hollywoodu je teleportace výsadou sci-fi příběhů, v plzeňském Biomedicínském centru jde o běžnou pracovní metodu. A jestliže ve Star Treku ji má na povel kapitán Jean-Luc Picard, jeho obdobou v západních Čechách je Karel Ježek.

Na rozdíl od slavného vesmírného cestovatele na ni ovšem potřebuje jen dva identické plastové boxy a pár panelů svítících diod. A když pak potkanovi v levé místnůstce zasvítí tak, jak je zvyklý z pravé komory, v podstatě ho do ní teleportuje. Minimálně hlodavcův mozek si začne myslet, že je jinde.

Právě mozek a jeho studium je něco, v čem Karel Ježek a jeho pracoviště vynikají. Tým zkoumá, jak funguje paměť či co se v hlavě děje během spánku. A to, na čem pracují, by jednou mohlo změnit svět − kromě pochopení toho, jak je v mozku organizovaná paměť, prozkoumávají i cesty, jak vymýtit Alzheimerovu chorobu. Že má smysl mířit vysoko a klást si ambiciózní cíle, se šestačtyřicetiletý vystudovaný lékař učil u těch nejlepších − celkem sedm let strávil v norské laboratoři Edvarda a May-Britt Moserových, kteří v roce 2014 dostali Nobelovu cenu za medicínu. Švédská akademie věd je ocenila za objev systému, jejž mozek používá k určování místa, kde se nachází − jde vlastně o vytváření jakýchsi vnitřních map, mozkové navigace. A Ježek společně s nimi publikoval v roce 2011 v prestižním magazínu Nature rozsáhlou studii o tom, jak se aktivuje paměť.

Dnes říká, že s Moserovými, kteří se v mezičase stihli rozvést, už není v tak těsném kontaktu jako dřív. Pořád má ale rád černobílou abstraktní fotografii a vážnou hudbu, na jedno ani druhé už ovšem nemá moc času. Mluví uvážlivě, pomalu, nezapře, že je vědcem, který o věcech hodně dumá. Když se ovšem rozhovoří o tom, co nás čeká a jakým směrem se ubírá neurologie, někde tam vzadu se znovu ozývá Jean-Luc Picard…

Někdy to vypadá, že svět se zamiloval do mozku a jeho výzkumu, vznikají nové iniciativy na jeho mapování a modelování, všichni mluví o neuronových sítích… Víme toho o mozku už dost, nebo pořád zoufale málo?

Dá se říct, že toho o mozku jako lidstvo víme strašně moc, takže se jednotliví neurovědci mohou specializovat jen na své vybrané oblasti. Jenže čím víc otázek zodpovíme, tím víc se jich vyrojí. Základní principy komunikace mezi neurony či způsob, jakým se zapisují paměťové stopy, známe, ale jak je například činnost každého neuronu regulovaná nebo jak se chovají celé funkční sítě neuronů, to do detailu neznáme. Zatím nerozumíme do detailu ani jak funguje mozek octomilky se 135 tisíci neurony, tak kdy pochopíme ten lidský? O mozku se často hovoří jako o počítači, přesnější ovšem je vnímat každý neuron jako takový jednoduchý počítač. A vezměte si, že jich v hlavě máte téměř 100 miliard. Probíhá tam paralelní práce miliard mikropočítačů, které pracují v sítích s různými architekturami. Nikdy nepracují všechny ve stejnou chvíli, což je opakovaný mýtus o 10 procentech výkonu, která bychom mohli zvednout na 100. To je nesmysl. To by pak byl epileptický výbuch s okamžitým kolapsem.

Takže sny o zvýšení výkonu lidského mozku na 50 nebo 60 procent, jak občas slýcháme, jsou nesmysl?

To zase ne, má to více rovin. Budu trochu provokovat. V první řadě si položme otázku, čeho chceme dosáhnout? Pracovat s více informacemi najednou? Moci méně spát? Lépe se koncentrovat? Být odolnější vůči stresu? Či být jen tak obecně šťastnější? Nebo snad vše současně? A k čemu ty schopnosti chceme? Sledovat dva seriály najednou či vyplnit rychleji více formulářů? Být lepší než ostatní? Mimochodem, dovolím si upozornit, že i kdyby to nastalo, tak do týdne budeme chtít všeho ještě více. Teď zpět: Ano, není problém své schopnosti výrazně zvednout, dokonce i bez farmakologie či vylepšování genů. Vyžaduje to ale práci. Kapacitu zvýšíme tím, že mozek naučíme jednoduchými mentálními cvičeními lepšímu soustředění, přestaneme jej krmit balastem skrze média a necháme jej efektivně odpočívat. Zkuste na tom pracovat a výsledek je patrný okamžitě. Atlet, kterému připadá, že jede na 100 procent, se může i bez dopingu stále podstatně zlepšit, když vypiluje techniku. A s mozkem to je podobné, ony desítky procent nalezne každý, kdo na sobě začne systematicky pracovat.

Některé druhy slepoty půjdou genetickými úpravami relativně brzy léčit. Další oblastí, která půjde touto cestou řešit, je epilepsie.

Co vylepšení s pomocí nějaké elektroniky, třeba čipovými implantáty?

Propojení s technologiemi je tradiční způsob, jak naše kapacity výrazně obohatit. Ještě nežli začneme hledět kupředu, uvědomme si, že již nyní jsme nepředstavitelně daleko. Čistě biologicky se zase tak moc nelišíme od našich předků, kteří lovili mamuty. Přesto je naše mentální kapacita mnohem vyšší. Proč? Využili jsme schopnosti abstrakce a vytvořili si řeč a později, poměrně nedávno, i její zápis. 

Písmo je největší objev, jakého lidstvo dosáhlo, a systém edukace, byť nedoceňovaný, je nejdůležitějším výdobytkem naší civilizace. Vzdělávání tvaruje vyvíjející se mozek každého dítěte k osvojení si náročných abstraktních operací, které před sto lety byly dostupné jen pro vyvolené. A během dospělosti se to již plně dohnat nedá. Chci jen říci, že dle mého názoru již nyní jedeme na stovky procent dřívější kapacity. Ale i tak, pokud nám nějaký čip umožní, abychom při hledání informací nemuseli tahat knihy z regálů či ťukat do klávesnice, ale informaci nalezli kdykoli a kdekoli, bude to znát. Takto ovšem pěstujeme šíři znalostí, nikoliv hloubku lidství.